OHF

Colisée Pepsi ("Pepsina") je, jako většina dnešních zimáků, zapuštěna mírně pod zem, což nese dvě výhody. Za prvé nemusí být tak vysoko nad okolní zástavbou, to ale v Quebecu vzhledem k okolí není podstatné. Za druhé se snižují ztráty chladu, protože studený vzduch se udržuje dole. Právě ve Vídní před třemi lety jsme poznali, jak je tato věc důležitá, v letních vedrech byl led měkký. V Quebeku je ale většinu sezóny hluboký mráz.

Zapuštění není příliš hluboké, dělá asi čtyři metry, tedy výšku jednoho patra, nebo též osmi řad sedadel. Dalších 11 řad nad úrovní země tvoří dohromady spodní sektory hlediště, vybavené tmavomodrými lehce polstrovanými sedačkami.

Tím se dostáváme do prvního patra, které je okolo celá haly tvořeno nepolstrovanými dřevěnými sedačkami o něco světlejšími. Je jich osm řad. Při bližším pohledu je vidět, že tyto sedačky pamatují slavnější, bohužel již historickou éru, kdy zde hrával tým Quebec Nordiques. Modrá barva na mnoha místech již oprýskává, ale sedí se na nich stále poměrně pohodlně, i když některé při zvedání trochu drhnou.

Nad světlemodrým prstencem je potom patro skyboxů, ovšem vzhledem ke konstrukci střechy do oblouku, který je nejvyšší v ose procházející podélně nad oběma brankami, jsou skyboxy pouze v obou obloucích za brankovými čarami. Lze tedy říci, že že "obyčejní" diváci sedí na lepších místech než prominenti. To se mi líbí. Ale i ze skyboxů je vidět dobře.

Ještě výše je patro bílých sedadel. Toto patro je částečně v převisu nad modrými sedadly a má tak velký sklon, že je mezi řadami zábradlí. Nic neobvyklého u podobných hal. Toto patro je v hledišti visuelně odděleno pásem světelných reklam, které jsou ovšem statické, nejsou tvořeny obrazovkami jako například ve Vysočanech. Jen za oběma brankami jsou informační panely, kde běží výsledky a stavy z ostatních zápasů. Užitečná věc.

Výška tohoto posledního patra je největší za brankami (19 řad), jak dovoluje oblouk střechy. A protože mám zkušenost, že právě z těchto míst bývá výhled na led problematický, prolezl jsem horní patro a pátral po nich. Za největší kandidáty jsem ihned odhadl nejhornější řadu za brankou, která je nebezpečně blízko nosnému oblouku střechy. Zdalipak diváci, kteří na tato místa mohli koupit za 400 CAD KOMPLET na CELÉ MS (!!!) uvidí vše, co se na ledě udá?

Úplně nejvyšší řada je kratší, protože po stranách oblouk klesá, to je logické. Kritická tedy budou krajní sedadla nejvyšší a předposlední řady. Z obou jsem pořídil důkazní záběry.

Takto se jeví kluziště vzpřímeně sedícímu člověku v nejvyšší řadě zimáku. Připouštím, že vysocí lidé by mohli pocítit nutnost občas sklonit hlavu, aby viděli na protilehlou branku.

A toto je kritické sedadlo na kraji předposlední řady. I zde je to jen tak tak, ale výhled omezen není. Ještě musím zmínit, že v této části hlediště jsou celkem čtyři sloupy, které však ve výhledu nebrání vůbec.

Konstruktéři to vyřešili tak, že za sloupy je schodiště, kde nikdo nesedí.

Důležitou součástí komfortu pro diváky je i ozvučení. Zde je použito decentralizované ozvučení se zářiči BOSE. Hlasitost je dostatečná, ale jednu věc bych vytknul. Pod převislé tribuny se přímý zvuk z hlavních reproduktorů nedostane, proto jsou zde malé vykrývací zářiče (stejně jako televizní monitory, když není vidět na kostku). Jenže ty jsou na novinářské části tribun vypnuté. Takže vůbec není rozumět hlasatelovi. Ani střelce a asistenty, ani různá hlášení a oznámení. Na otevřené části tribun je rozumět lépe, ale v každém případě hala bojuje s přílišným dozvukem.

Jinak je výkon audiosystému přiměřený a i basy znějí solidně. Koukněte na ty bedny hlavě tam vzadu :-)

Televizní "kostka" (znojemsky prizma) je opatřena obrazovkami s vysokým rozlišením, které jsou ale poněkud menší, než odpovídá současným požadavkům. Musíme vzít v úvahu, že hala prošla poslední modernizací v roce 1980. (Postavena byla v roce 1950 na místě vyhořelé předešlé haly, obrazovky jsou ovšem novějšího data.) Pod obrazovkami je informační grafický panel, kde však v průběhu MS svítí jen logo k výročí 100 let IIHF, žádné informace. V šikmých stěnách "kostky" jsou časy trestů a též celkový čas třetiny počítaný i na MS americky pozpátku, tedy jinak, než vy v Česku synchronně vidíte :-)

Kromě kostky vidíte i slavnostní vlajkovou výzdobu.

Důležitým parametrem je propustnost chodeb. Zde je hala poplatná době svého vzniku, v čtyřicátých a padesátých letech se chodbami šetřilo. Pouze ty v přízemí jsou dostatečně široké, první patro má šířku čtyř metrů. Takže přestávkové zácpy jsou skoro tak hrozné, jako v Pardubicích či Vysočanech. V tomto parametru jasně vedou haly švédské a finské. Nejde jen o zácpy na záchodech, ale i o rychlost požární evakuce.

Na obrázku je chodba nejvyššího patra, ta je paradoxně širší než v patře prvním.

Za zmínku stojí ještě jedno velké plus. Mnoho hal v Evropě a snad všechny haly v Česku mají skla nad mantinelem polepeny asi dvaceticentimetrovým pásem reklam, přes který není vidět na led. Tato skutečnost mě osobně rozčiluje doběla. Diváci kvůli tomu dohlédnou na led až o metr dále, než by mohli. Toto pohrdání platícím zákazníkem se v Kanadě nekoná. Sklo je od nejspodnějšího centimetru průhledné, dokonce se přes něj dá i fotit, jak se můžete přesvědčit.

Teď se podívejte na několik zajímavých pohledů focených z bílých sedadel, odkud si uděláte poměrně dobrou představu, jak hlediště vypadá.

Nejprve podélná strana hlediště

Teď naopak strana "krátká", čili oblouk za brankou, kde jsou tribuny vyšší.

A tohle je celkový široký záběr na celý prostor.

Jak jsme si zde zcela zvykli, obrazovky jsou všude a pokud neprobíhá zápas zde, dávají na nich jiný hokej. Pochopitelně to plati i o chodbách v Colisée Pepsi.

Tento hlouček se vytvořil minulý pátek o přestávce, když hráli Montreal Canadiens svůj poslední zápas play-off. Procházel jsem kolem a zaslechl jsem, jak si jeden z diváků jen tak pro sebe šeptá: "Go Habs, go!". Bylo to až dojemné. Ten člověk evidentně miloval svůj tým, přesto se šel podívat na jakési Mistrovství světa. Zřejmě věděl, že tímto způsobem nepřijde ani o jeden hokej, nemýlil se. Mám ke Kanaďanům velký respekt, hokeji skutečně výborně rozumějí všichni.

Když už zmiňuji fanoušky, ve frankofonním Québecu většina fandí Francii. A vytvořili na její podporu velice aktivní kotel. Jak jsem již psal, většinou tady nikomu nevadí, když nesedíte na místě, kam máte lístek. Takže kotle se dělají na každém zápase, největšími mistři fandění jsou jako obvykle Švýcaři a nově též Dánové.

Závěrečný obrázek patří opět pohledu na halu Colisée Pepsi od fanďáku.

Pokud bych to mohl zhodnotit, tak tuto halu, přes její nedostatky, by Quebečanům mohli závidět kdekoliv v Česku. A považte, že je padesát let stará!

linkuj.cz vybrali.sme.sk